Můj mobilní telefon jsem si přála, když mi bylo asi patnáct let. V té době sice ještě mobilní telefony nebyly tak rozšířené, jako dnes, ale i tak si ho přála, ale bohužel se mi to nesplnilo. A když jsem si na Vánoce jako jediný dárek přála mobil, tak jsem ho bohužel nedostala. Dostala jsem místo toho pouze samé knihy anebo oblečení. Vůbec si nedokážete představit tu bolest, jakou jsem cítila v srdci. Opravdu jsem měla za to, že mobilní telefon na Vánoce dostanu. Ovšem ale tohle nebylo všechno smutné, co jsem na Vánoce zažila. Bohužel jsem ihned ztratila jednu knihu, kterou mi dala maminka na Vánoce. Bylo mi to opravdu líto, protože jsem ji chtěla ukázat své kamarádce. Vzala jsem jí tedy ven, ale bohužel jsem ji asi nechala někde položenou, tak ji někdo vzal. A opravdu mi doma rodiče nadali. A abych vám pravdu řekla, měla jsem velmi přísné rodiče.

A možná kvůli tomu, že rodiče byli přísní, tak mi ani nedovolili mít mobilní telefon. Oba dva se sice mobilní telefony měli, a to už docela i kvalitní, ovšem mě stále drželi zkrátka. Řekli mi, že když budu mít mobilní telefon, že se potom nebudu ve škole vůbec snažit a budu propadat. Jenomže to byli na omylu. Já jsem měla za to, že když budu mít mobilní telefon, tak se budu učit lépe.

Tohle jsem jim slibovala, jak jsem mohla, ale bohužel mi to nikdy nevyšlo. A mobilní telefon jsem si musela koupit až ze své brigády, kdy mi bylo asi sedmnáct let. Nyní už mám ale dokonalý mobil, mám takový chytrý telefon, který mi vyhovuje a mohu s ním dělat taky fotky. Anebo s ním pracovat. Já totiž velmi často pracuji na home office, takže se mi kvalitní a chytrý telefon vždycky hodí. A když to vezmu kolem a kolem, tak není nad mobily. Spojí nás pokaždé s tím, se kterým chceme mluvit. Vzpomínám na ty doby, kdy nebyl mobil. To potom byly domluvy s lidmi opravdu složité.