Ludvík II. Bavorský pocházel z knížecího a královského rodu Wittelsbachů. V letech 1864 se stal králem Bavorska až do roku 1886. Byl nazýván pohádkovým králem pro řádu kouzelných zámků, které nechal postavit. Jeho životní osud byl však tragický.

Celé jméno Ludvíka Bavorského bylo Otto Friedrich Wilhem Ludwig. Ludvíkem byl potom nazýván na popud svého děda, krále Ludvíka I. Bavorského. Během dospívání se princ Ludvík poprvé seznamuje s hudbou Richarda Wagnera, jenž jej velice ovlivnil a vzbudila jeho zájem o operu, a zároveň o mýtické hrdiny, báje pověsti a pohádky. Na trůn usedl mladý

Ludvík ve věku osmnácti let, kdy byl korunován Bavorským králem. Byl však probíhající politikou a válkou zklamán natolik, že se uchýlil na své zámky a vládou se téměř přestal zajímat. Tu přenechával svým ministrům.

Umění nade vše

Během své vlády se věnoval především kultuře a v neposlední řadě umění. Podporoval všemožnými prostředky svého milovaného skladatele Richarda Wagnera, a také většina peněz z jeho osobní pokladny i z pokladny státní putovala na výstavbu snových zámků, jako jsou Neuschwanstein, Herrenchiemsee a Linderhof.  

Rozpočet na tyto zámky byl však mnohokrát a mnohonásobně překročen. Další a další finance z pokladen však dále putovaly na údržbu dalších nových zámků, paláců, soukromých králových obrazáren ale i královo sbírku soch. Toto vše způsobovalo problémy a vyvolávalo nevoli jak u královských ministrů, tak i v některých kruzích. Poddaní však svého krále milovali.

Teorie spiknutí

Tak se stalo, že byl král Ludvík Bavorský zbaven svéprávnosti a trůnu. Lékařský posudek na králův zdravotní stav tehdy sepsali a podepsali lékaři, kteří krále nikdy nevyšetřili, dokonce jej ani nikdy v životě neviděli. Ze zprávy, kterou pomohlo sestavit služebnictvo a někteří ministři, jasně vyplívá, že byla připravena na politickou objednávku a jediným cílem bylo zbavit Ludvíka moci.