Kdybychom my lidé nepotřebovali peníze, těžko by nás někdo přinutil, abychom chodili někam do práce. Jenže my peníze potřebujeme, a proto obvykle do práce chodíme, jsme-li toho schopni. Nebo případně využíváme i jiné způsoby, jak se k dostatečným penězům dostat. Ale naše snažení nevede vždy k vytouženému výsledku. Někdy chceme mít peněz víc, než jich máme, ale máme smůlu. A když postrádáme finanční prostředky i na něco, co by nám nemělo scházet, snažíme se k nim dostat třeba i za cenu toho, že si vezmeme půjčku. Půjčku si ale můžeme vzít jenom tehdy, když nám ji někdo dá.

Nestačí ji chtít. A tak ti, jimž jejich vlastní finanční prostředky nestačí, kontaktují nejrůznější banky a doufají, že jim tyto vyhoví. A někdy dosáhnou svého. Banky ale nejsou žádné charitativní organizace. A tudíž nedávají peníze jenom tak na potkání lidem, kteří si o ně řeknou. A už vůbec je neposkytují těm, kdo nedokážou patřičně zaručit svoji schopnost půjčené peníze splatit. Takže se musí obvykle nejdřív doložit bonita žadatelů, a až potom tito požadované finanční prostředky dostanou. Tak už to chodí. A když někdo přijde do banky, přinese horu potvrzení, ale nakonec se ukáže, že to neodpovídá tomu, co banka očekává?

Pak se půjčka neschválí a žadatel to musí zkusit někde jinde. A kde? Někdo to zkouší opakovaně v různých bankách. Ale nepomůže se tím. bankovní pravidla jsou u bankovních půjček dost podobná, a kdo neuspěje v jedné bance, neuspěje zřejmě ani v jiných. A pak se tedy musí zamířit pro půjčku někam docela jinam. K nebankovní společnosti. A díky bohu existují i nebankovní hypotéky bez registru. A díky tomu seženou půjčku nakonec i ti, kdo by ji jinde pravděpodobně nesehnali. Protože za ty se ručí nemovitým majetkem, a ne žadatelovými kvalitami. A to je výhoda pro ty, kdo mohou nabídnout jen nemovitost a nic víc.